Červenec 2007

Chrysemys picta belli - želva pestrá

31. července 2007 v 22:28
Karapx je zelený, mížkový vzor. Hlava a nohy žlutě pružkované. Plastron růžový nrbo červený s černou kresbou. Samice jsou větší než samci.
Obývá stojaté nebo mírně tekoucí vody a jezera s bohatou vegetací.
Živí se živočišnou potravou, řasami, vodními rostlinami. Při páření se sameček přidržuje karapaxu samice dlouhými drápy na předních nohách. Samičky kladou v květnu a čevnu 5 - 20 vajec. Mláďata jsou nádherně zbarvená. Mají výrazný hřbetní kýl. V porovnání s dospělci je ocas mláďat velmi dlouhý.
V přírodě je hojná.
Chová se v akvateríriu s doustatečně velkou souší, kde se vyhřívá.
Teplota vody: želva pochází z Kanady-22°C, z jižní čísti USA - 26 °C
Jí hovězí maso, ryby, vodní plže, salát.
Aktivní je ve dne.

Clemmys gutatta - želva tečkovaná

31. července 2007 v 22:09
Je to malý druh. Karapax je nižší,oválný, černý s výraznými žlutými skvrnami. Poměrně velký plastron je žlutočerný, na hlavě a nohou jsou černožluté skvrnky.
Žije v jezírkách, řekách s bahnitým dnem. Je samotářská, je zejména ve vodě.
V přírodě jí hmyz, larvy hmyzu, malé měkkýše, pulce a jinou živočišnou stravu.
Páří se v dubnu a ve vodě. V červnu, odpoledne nebo navečer klade samice do písku 1 - 4 vajíčka. Inkuvační doba je 82 dní, v zajetí 45 - 70 dní při teplotě 320 °C , popřípadě 25°C v inkubátoru. Mláďata jsou hned čilá a skvěle se pohybují. V přírodě přezimuje. Ve větším množství se s ní můžeme setkat na jaře.
Nevhodná pro začátečníky. Chováme ji v akvateráriích při teplotě od 20 - 28 °C. Souš nemusí být velká. V letních měsících jí můžeme dát do jezírka.
Aktivní je ve dne.
Dobře se snáší s jinými druhy želv. V zajetí zkrotne a je přítulná.
Jí vodní hmyz a jeho larvy, vodní plže, moučné červy, žížaly, nitěnky, ryby, vodní rostliny, občas maso.
Zimní spánek není nutný.
V zajetí se tento druh úspěšně odchoval v USA a v Japonsku.

Claudius angustatus - Klapavka mokřinná

31. července 2007 v 21:56
Je to malý druh želvy.
Má velmi pevný krunýř. Karqpax je poměrně plochý a oválný. Jeho štítky jsou šedohnědé nebo žlutě olivové, zdobené černým paprskovitým vzorem. Jako všechny bahenní želv má jen 10 štítků na každé straně. Plastron je malý. Hlava je velká, nemůže ji vtáhnout pod krunýř. Na bradě má dva malé výrustky.
Hlava a končtiny jsou tmavě šedočerné, čelisti jsou žluté s vertikálními tmavými pásky. Krk je velmi dlouhý. Mezi samci a samicemi nejsou velké rozdíly.
Způsob života a skladba potravy ve volné přírodě nejsou známy.
Žije v močálech a po jejich vyschnutí je zahrabaná v jejich dně několik měsíců.
Samice klade počátkem listopadu velmi malá vajíčka (2 - 8 kusů). Nejspíš se mláďata líhnou po 5 měsících při teplotě 28 °C.
V mexiku je známa jako talmana nebo chopontil.
V zajetí se nechová příliš často. Doporučuuje se chovate ve vetším akvateráriu (90x40x40 cm) s malou souší, je výrazně akvatilní (vodomilná). Teplota vody by měla být 24 - 24 °C. Je aktivníza soumraku.
Jí ryby, hovězí maso, vodní plže, červy.
Kouše.

Macroclemys temminicki - Kajmanka supí

31. července 2007 v 21:46
Hřbetní část krunýře je hrbolatěšjí než u druhu Chelydra serpentina a mí tři výrázné vystouplé kýly. Karapax je špinavě zelený nebo světle hnědý, pokrytý vrstvou řas, které želvu dobře maskují v prostředí, kde žije. Čelisti jsou na konci výrazně zhanuté a připomínají dravčí zobák. Hlava je velká a kajmanka ji nemůže vtáhnout pod krunýř. V tmavé, otevřené tlamě se pohybuje barevně kontrastní červený červovitý výrůstek, kterým kajmanka láká ryby. Když chce ryba chytit domnělou potravu, kajmanka zavře tlamu. Nohy a ocas jsou poměrně dluhé. Břišní štít krunýře je malý. Rozdíly u jednotlivých pohlaví jsou nevýrazné. Smaci mají anální otvor posunutý blíže ke konci ocasu.

Kajmanka supí patří k největším sladkovodním želvám (někteří jednici váží až 200 kg).
Žije zahrabaná v bahnitém dnu v pomalu tekoucích vodách řek, v jezerech a kanálech. Aktivní je za soumraku a v noci.
Samice klade 16 - 52 vajec, průměrně 25 kusů. Inkubační doba je 65 - 70 dní, v zajetí 82 - 114 dní při teplotě 29°C v inkubátoru. Mláďata dospívají ve věku 11 - 13 let.
Kajmanky supí chováme v akvteráriu s teplotou vody okolo 27 °C. Chová se převážně jen v zoo, protože se moc nevyskytuje. Podle údajů se v zajetí v zoo ve Filadelfii dožila 57 let.
Krmíme ji rybami, hovězím masem, mláďaty myší a potkanů apod.
Velmi kouše.
Jednotlivé kusy chováme odděleně. Samce a samici umisťujeme k sobě jen v době páření a sledujeme je.
Ve Filadelfii se její maso prodávalo jako lahůdka.
Je přísně chráněná a pro vývoz je nutné povolení.

SPECIÁL - Deny koutek

21. července 2007 v 9:42 Želví hvězda
OBSAH:
Deny koutek
Zajímavosti- co možná nevíte o želvách
O tom, zda se vylíhne z vajíčka z vajíčka sameček nebo samička, rozhoduje teplota. Při okrajových hodnotách se líhnou samečci, při středních samičky.

Mořské želvy cestují na poměrně velké vzdálenosti. Od oblastí, kde si po většinu roku hledají potryvu, plavou každoročně do míst, kde na březích kladou vejce. Urazí tak 2000 až 3000 km. Rekord drží kožnatka velká, která uplavala 6800 km.

Želvy jsou dlouhověké. Údaje o jedincích starých přes 200 let jsou sice nedoložené, ale zcela jistě se samec dnes již vyhynulé želvy Geochelone sumeirei dožil 152 let. Nejstarší želva v Evropě žije v pařížské zoo a je jí dnes okolo 170 let.

Největší želvou vůbec je mořská kožnatka velká. Její karapax dosahuje průměrné délky kolem 1,5 až 1,7 m při celkové délce kolem 2 m a hmotnosti 450 kg. Rekordní samec vážil 961,1 kg.

Největší suchozemskou želvou je želva obrovská. Byl zaznamenán jedinec, jehož krunýř byl dlouhý 1,4 m a vážil 318 kg.

Naopak nejmenší želvou je severoamerická klapavka smrdutá. Krunýř má dlouhý jen 7,6-8 cm a váží 0,23 kg. Své jméno dostala podle páchnoucího výměšku, který vylučuje v případě hrozícího nebezpečí.

Želva je symbol pomalého zvířete, to však platí jen pro suchozemské druhy. Urazí průměrně 200-500 m za hodinu. Naproti tomu mořské želvy jsou hbité-plavou rychlostí až 35 km/h.

I když nemají želvy zuby, dokáží ukousnout ostrými okraji ,, zobáku" i tvrdou potravu. Kajmanka supí ( viz obrázek) překousne dokonce i kost silnou jako kůstka v lidském prstu.
Nej.fotky
**************
Nejstarší nálezy
První želvy se na Zemi objevily ve svrchním triasu nebo ve spodní juře - tedy nejméně před 185 miliony let. Vymřelé druhy jako Proganochelys a Proterochersis z triasových usazenin v Německu se v mnoha směrech podobaly moderním druhům. Měly však i řadu značně rozdílných znaků: vymřelé druhy například měly na obou čelistech ještě zuby a nemohly zatahovat hlavu do krunýře

Největší vymřelý druh
Největší vymřelou želvou byl druh Stupendemys geographicus (čeleď Pelomedusidae), který žil před 5 miliony let. Její fosilní zbytky objevili paleontologové z Harvardské univerzity v severní Venezuele v roce 1972. Z nálezu vyplývá, že tento druh měřil 3 m celkové délky (krunýř 2,18 - 2,30 m). Jeho hmotnost byla vypočítána na 2040 kg.
Největším vymřelým druhem suchozemských želv byla pravděpodobně Geochelone atlas, která žila na území dnešní severní Indie, Barmy, na Jávě, Celebesu a Timoru asi před 2 miliony let. V roce 1923 byly nedaleko Chandigarhu v pohoří Siwalik v Indii nalezeny zbytky jedince s krunýřem dlouhým 1,80m (2,23 přes zaoblenou část) a 89cm vysokým. Jeho celková délka činila 2,44 m a podle odhadů mohl vážit 850 kg.

Nejmenší
Nejmenším druhem želvy je želva klapavka smrdutá (Sternotherus odoratus). Žije na území od jižní Kanady po severní Mexiko. V dospělosti má délku krunýře jen 7,62 cm a váží 227 g. V případě ohrožení vylučuje z pižmových žláz pronikavě páchnoucí sekret. Poddruh klapavky floridské (Kinosternon baurii baurii), který žije od jižní Georgie směrem na jih až na Floridu, je také velmi malý. Jeho krunýř měří jen 9,7 cm.
Nejmenší suchozemskou želvou na světě je Homopus signatus ze západu Jihoafrické republiky a jihozápadní Namibie. Krunýř má v dospělosti dlouhý jen kolem 9,6 cm (v průměru měří 6-8 cm).
Ze sedmi druhů mořských želv je nejmenší a zároveň i nejkritičtěji ohroženým druhem kareta Kempova (Lepidochelys kempii). Vejce klade hlavně v oblasti Rancho Nuevo na pobřeží Mexického zálivu. Váží nejvýše 80 kg, její krunýř má průměrnou délku 50-70 cm.

Nejdelší krk
Mnoho druhů želv z čeledi matamatovitých (Chelidae) má v poměru k velikosti svého těla velmi dlouhý krk. Nejpozoruhodnější jsou zástupci australského rodu Chelodina (osm druhů) a jihoamerického rodu Hydromedusa (dva druhy), které mohou mít krk dlouhý stejně jako krunýř. Dlouhokrčka Chelodina expansa má například krunýř dlouhý až 30 cm, ale když natáhne hlavu a krk, její celková délka je téměř dvojnásobná.

Nejsilnější čelisti
Síla v čelistech želvy kajmanky supí (Macrochelys temmickii) je již téměř legendární. Kolují pověsti o tom, že dokázala překousnout násadu koštěte. I když se takové zprávy zdají být přehnané, něco pravdy na nich bude. Tento druh je určitě schopný ukousnout člověku prst na ruce nebo palec u nohy - pokud k tomu však má příležitost.

Nejstarší
Nejvyšší ověřené stáří u želv a současně i nejvyšší ověřené stáří u suchozemských živočichů je přes 152 let - toto stáří je doložené u samce želvy Geochelone sumeirei. V roce 1799 přivezl francouzský badatel Marion de Fresne na Mauritius pět těchto želv. Byly umístěny v hlavním městě ostrova ve vojenské pevnosti v Port Louis. Když se v roce 1810 Mauritia zmocnili Britové, byly jim francouzskými oddíly, které se vzdaly, želvy spolu s ostrovem oficiálně předány. Poslední želva, která z pěti přežila, se stala miláčkem Britů. V roce 1908 oslepla a v roce 1918 byla náhodně zabita, když se dostala do palby. Protože byla v době odchytu již dospělá, mohla být stará téměř 200 let, i když odhady jdoucí za hranici 152 let jsou pouhou spekulací. Byl to poslední přežívající jedinec tohoto druhu, který tedy oficiálně vyhynul v roce 1918.
Existuje mnoho nepotvrzených zpráv o želvách, které žily 200 nebo dokonce až 300 let. Nejslavnější z nich byla želva paprsčitá (Geochelone radiata) známá pod jménem "Tu'imalilia" (Král Malilie), která údajně dosáhla věku 193 let. Říkalo se, že ji roku 1733 daroval kapitán Cook králi Tonga. Nakonec uhynula 19. Května 1966 - předtím však za svého bohatého života tahala vozík, byla pokopána koněm a unikla dvěma lesním požárům. Pokud je tento příběh pravdivý ( v zápiscích kapitána Cooka o tomto originálním daru žádná zpráva není), mohly se na vytvoření rekordu podílet dohromady dvě i více želv, které žily na ostrově postupně po sobě.
Historkám o želvách, které jako "miláčci rodiny" žily po generace, je obtížné ověřit. Velikost a zašlý krunýř nemusí být ještě známkou vysokého věku, stejně jako růstové kruhy na krunýři, protože jejich počet se každoročně liší podle povětrnostních podmínek a dostupnosti potravy. Mnoho "držitelů rekordů" se jimi pravděpodobně stalo proto, že původní chované zvíře uhynulo a bylo rodiči tajně nahrazeno novým z obavy, aby dítě nebylo smutné. Přesto některé želvy nepochybně přežily své původní majitele. Sledovat životní osudy těchto želv a dokázat buď první nebo druhou možnost je však obtížné. Nicméně existuje mnoho spolehlivých zpráv o želvě žlutohnědé (Testudo graeca), želvě bahenní (Emys orbicularis) a o několika dalších druzích, které dosahují stáří přes 100 let.
Zdá se, že vodní želvy žijí relativně kratší dobu než jejich suchozemské příbuzné, i když zde existuje méně spolehlivých záznamů. Nejstarší vodní želvou byla kajmanka supí ze zoo ve Philadelphii v Pensylvánii v USA. Byla nešťastnou náhodou zabita 7. Února 1949 - ve stáří 58 let, 9 měsíců a 1 dne.

Nejpomalejší
Suchozemské želvy (čeleď Testudinidae) jsou pomalá a těžkopádná stvoření, protože velký a těžký krunýř silně omezuje jejich pohyblivost. Vybrat mezi nimi tu nejpomalejší je však velmi obtížné, protože průkazně se rychlost musí měřit na určitou vzdálenost. Při testu s želvou Gopherus agassizii byla naměřena rychlost 0,22-0,48 km/h. podobné testy byly na Mauritiu prováděny s želvou obrovskou (Geochelone gigantea), ukázaly, že i když byla hladová a lákána na zelí, nedosáhla větší rychlosti než 0,27 km/h. Je zajímavé, že Charles Darwin naměřil galapážské želvě sloní (Geochelone elephantopus) rychlost 6,4 km(den. To odpovídá průměrné rychlosti 0,27 km/h.

Nejrychlejší
Nejrychlejšími želvami jsou mořské želvy (čeledi Cheloniidae a Dermochelyidae). Nejvyšší zaznamenanou rychlostí plaza ve vodě je 35 km/h, kterou vyvinula kožatka velká (Dermochelys coriacea).
Rekordem anglického šampionátu je ulezení 5,48 m při stoupání 1:12 za 43,7s - vytvořila ho 2. července 1977 želva "Charlie" v Tickhillu v Jižním Yorkshire.

Nejdelší migrace
Mořské želvy (čeledi Cheloniidae a Dermochelyidae) jsou proslavené svými podivuhodnými migracemi mezi místy na moři, kde se živí, a mezi plážemi, kde kladou vejce. Obě místa dělí tisíce kilometrů. Nejdelší migrace, jaké kdy nějaký plaz vykonal, jsou známé u kožatky velké (Dermochelys coriacea), která klade vejce na tropických plážích Atlantského, Indického a Tichého oceánu a loví daleko v teplých vodách. Pět kožatek , které byly označeny v Guianas na severu Jižní Ameriky, cestovalo přes 5 000 km do Ghany, Mexika a USA, kde byly znovu odchyceny. Rekordmanem je kožatka označená na pláži v Surinamu ne severu Jižní Ameriky, která byla objevena na druhé straně Atlantiku - celých 6 800 km daleko.
Nejznámějším případem velkých pravidelných migrací celé populace mořských želv je západoatlantská populace karety obrovské (Chelonia mydas). Tato populace se živí při brazilském pobřeží, ale vykonává 2 250 km dlouhou cestu přes oceán na ostrov Ascension, kde klade vejce. Tento ostrov na jihu Atlantského oceánu měří jen 68 km2. Celá migrace želvám trvá asi 8-10 týdnů.

Nejhlubší potopení
V květnu 1987 Dr. Scott Eckert oznámil, že se kožatka velká potopila s vysílačkou registrující tlak u Panenských ostrovů v karibské oblasti do hloubky 1 200 m. Tvrdí se však, že se kožatky dokážou potopit i do hloubky větší než 1 500 m, aby zde mohly lovit velká hejna medůz.

Nejvzácnější
Nejvzácnější želvou ( i když ne bezprostředně nejohroženější) je chráněná želva z čeledi matamatovitých (Chelidae) Pseudemydura umbrina. Žije jen na území Ellen Brook (65 ha) a Twin Swamps (155 ha) nedaleko Perthu v západní Austrálii. První exemplář byl objeven v roce 1839 - poté nebyl spatřen až do roku 1953, kdy jednoho jedince nalezl školák uprostřed cesty na severním předměstí Perthu. Želvu vzal domů a později předvedl svého chovance na místní výstavě ve Warbrooku v západní Austrálii. Výstavu naštěstí navštívil ředitel Západoaustralského muzea a tuto nejvzácnější želvu na světě, o které tehdy mnoho odborníků tvrdilo, že vyhynula, poznal. Území, kde školák učinil svůj nevědomý objev, bylo pečlivě prohledáno a byly nalezeny další želvy. Díky chovatelskému úsilí se v posledních letech podařilo zvýšit světovou populaci druhu na více než 100 jedinců - může tedy začít jejich opětovné navracení do přírody.
U poddruhu želvy sloní (Geochelone elephantopus abingdoni) známe jen jediný exemplář, který žije ve výzkumné stanici Charlese Darwina na ostrově Santa Cruz od roku 1972, kdy byl nalezen. V roce 1981 byl na ostrově Pinta (dříve Abington) nalezen želví trus starý několik let, čímž vzrostla všeobecná naděje, že tento poddruh ještě žije. Žádný exemplář však nebyl chycen.

Nejohroženější
Na seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) je celkem 82 druhů želv, kterým hrozí vyhubení. Tento počet představuje 31% všech žijících druhů. Nejméně dalších 25 druhů však vyžaduje přednostní ochranu na části nebo na celé oblasti rozšíření. Madagaskarská želva angonoka (Geochelone yniphora) je všeobecně považována za nejzávažněji ohrožený druh. Žije na území o ploše 100 km2 kolem Baly Bay na severozápadě Madagaskaru. Trpí zde devastací biotopu, vejce jí ničí volně pobíhající prasata a sbírají je domorodci. Odhaduje se, že dosud žije 100-400 těchto želv.
Dalšími nejvážněji ohroženými druhy jsou želva malajská (Batagur baska), sladkovodní želva Callagur borneoensis z jihovýchodní Asie, želva Bolsonova (Gopherus flavomarginatus) z Mexika, jihoamerická vodní želva tereka velká (Podocnemys expansa), již zmíněná želva Pseudemydura umbrina z Austrálie a pět druhů mořských želv: Kareta obrovská (Chelonia mydas), kareta pravá (Eretmochelys imbricata), kareta Kempova (Lepidochelys kempii), kareta zelená (L. olivacea) a kožatka velká (Dermochelys coriacea

Další zajímavosti
- Žádná želva nemá zuby. K trhání potravy želvy používají ostrá okraje svých čelistí.
- Někteří draví ptáci vynášejí želvy do velkých výšek a pouštějí je odtud na zem. To opakují tak dlouho, dokud jim nerozbijí krunýř..
- Středoameričtí indiáni tvrdí, že se želva chiapaská ze Střední Ameriky dokáže prokousat ven i z krokodýla.
- Suchozemské želvy dokážou vypít velké množství vody. Ta může představovat až přes 40 % jejich tělesné hmotnosti.
**********************
Želva nádherná
Želva nádherná je dravec a všežravec. Potravu jsou želvy schopné přijímat pouze ve vodě. I když si nějakou tu potravu uloví na souši, putují s ní do vody. Jelikož želvy nemají zuby, tak sousto jenom uchopí a pokušejí se ho spolknout. V nejhorším případě sevřou tvrdé čelisti a za pomoci předních končetin si potravu rozporcují na drobnější kousky.


Mladé želvy jsou výhradně masožravé, v dospělosti se jejich chutě mění, želvy se stávají všežravci, převládá spíše rostlinná složka.


Želví jídelníček by měl tedy být složen jak z masité, tak i z rostlinné složky. U mladých jedinců obecně platí, že masitá složka tvoří zhruba 2/3 celkové potravy a zbytek - 1/3 je rostlinného původu. Stravu doplňujeme průmyslově výraběnými směskami, nesmíme opomenout ani vitamíny, hlavně vápník, který je důležitý na stavbu krunýře.


Základní přehled želvího jídelníčku
Masitá složka: Larvy hmyzu, mouchy, pavouci, žížaly, nitěnky, červi, cvrčci, akvarijní
plži, slimáci, drobné rybky, myšata, maso (hovězí, drůbeží, telecí, ...
i vnitřnosti)
Rostlinná složka: Vodní rostliny, pampelišky, jetel, salát, strouhaná mrkev, ovoce,
vařené vajíčko, tvaroh, bílý jogurt
Průmyslově vyráběné směsky: Směsky obvykle obsahují sušené rybičky, korýše, obiloviny, ...
Minerály a vitamíny : Vitamíny A, E a D, sépiová kost na okus, vápník, vitamínové kapky do
jídla i na knunýř (např. kapky Revit )

POTRAVA:

žížaly a larvy hmyzu jsou dostupné od února do listopadu, kdy se často objevují v půdě, v humusu... V této době se tedy můžeme vydat na jejich sběr a doplnit tak jídelníček našich želv o nezbytný přísun vitamínů a bílkovin
tzv. moučné červysi můžeme obstarat ve Zverimexech - tyto larvy potemníka moučného obsahují hodně bílkovin; lze je pěstovat i doma
nitěnky najdeme na dně zabahněných rybníků, jak mrskají svými zadečky, aby získaly příjem kyslíku
veškeré podávané maso musí být naprosto libové - kvůli stravitelnosti, želvy si pochutnají zejména na rybím mase
veškerou rostlinnou potravu podáváme čerstvou, zbytky, které želvy nesežerou včas vyhodíme (kvůli čistotě akvária)
potravu doplňujeme i průmyslově vyráběnými směskami, které mimo jiné obsahují i mořské řasy a potřebné vitamíny (A, D3, také vápník)
ve Zverimexu si lze pořídit i tzv. minerální bloky , které jsou vyrobeny z přírodních surovin (Ca, Mg, Fe, Si, Mn, Zn, Cu aj.) - jsou určeny k přímému použití, tj. blok umisťujeme do akvária, kde se rozpouští ve vodě => želvy minerálny získávají pitím. Blok je dobrý na srdce, kosti a pružnost krunýře.
vitamín A je důležitý proti onemocnění - tzv. avitaminóze. Toto onemocnění je způsobeno nedostatkem právě vitamínu A. Příjem vitamínu A souvisí s tučnou stravou, která želvám může způsobit značné střevní potíže. Ale na druhou stranu to minimum tuku, které se vyskytuje v běžné potravě, želvám slouží na přeměnu provitamínu A na vitamín A (ten je v tuku rozpustný) - zajišťuje správný hod orgánů. Při nedostatku vit. A jej dodáváme ve formě vitamínových kapek (buď rovnou do tlamičky, nebo do vody).
vitamín D, u želv konkrétně vitamín D3 má na strarost získat z potravy vápník a fosfor (látky, ze kterých je stavěn krunýř). Želvy jej získávájí ze sluníčka, proto v létě využíváme slunného počasí a želvy "sluníme". (K tomu účelu slouží i lampička se žárovkou nad akvárkem.)


Přežírání; podvýživa

Někdy se nám může stát, že se naše želvička má až nezvykle "k světu" - požírá velké množstí potravy během poměrně krátké doby a kdybychom jí dopřáli další várku, klidně by ji smlsla znovu. Obvykle se takto želva zaměří jen na určitý druh potravy - ta by neměla být nijak vydatná na proteiny (tuky; např. tvaroh). A jelikož vodní želva nádherná se živí vydatnou stravou, měli bychom její přísun potravy regulovat na přiměřené množstí.
Podvýživa je u želv neobvyklá, jsou schopny vydržet dlouhodobý nedostatek příjmu potravy

Bleskovka6

19. července 2007 v 11:31 | Dia |  Skrytá
1) Co Ti chybí na tomto webu?
2) Co Ti přebývá na tomto webu?
3) Jaká je nejoblíbenější činnost Tvé želvy?
4) Existuje želva kapybarovitá?

5)
Otázka pro majitele nebo obdivovatele želv, kteří mají web o želvách: Už ses přihlásil(a) do soutěže o nejhezí blog o želvách?
Ceny:
body (pokud si v klubu) + diplom
Výherci:
1) pokak- odesláno
2) Arma - odesláno
3) Martin - odesláno
4) Deny - odesláno
5) Aniaa - odesláno
6) Kiwinka - odesláno
7) jita - neodesláno (nevím mail)
8) mishulka5 - odesláno
9) AnnaMaria Steinke - odesláno
10) Pegguška - odesláno

Aimy

19. července 2007 v 10:43 Skrytá
Jméno : Aimy
Druh : želva stepní
Věk : 7 let
oblíbené jídlo : zelenina
Její majitelkou je Martin.

Martin

19. července 2007 v 10:41 Skrytá
Jméno : Martin
Přezdívka : Martin
Věk : 12 let
Oblíbená barva: černá

Informace o mé želvičce :
Jméno : Aimy
Druh : želva stepní
Věk : 7 let
oblíbené jídlo : zelenina
Počet bodů: 55
Rozpis bodů:
červenec 2007
10 b. - bleskovka5
10 b. - bleskovka6
5 b. - přihláška do soutěže o nej. želví web
5+5 b. - fotky ž. stepní v srpnu Ž.h.
5 b. - přihlášení do soutěže
Září 2007
10+10=20 b. - bleskovka 8

Dita

19. července 2007 v 9:56
Jméno : Dita
Druh : želva čtyřprstá ( stepní )
Věk : 12 let.
Oblíbené jídlo : zelenina,granule,ovoce
Její majitelkou je Arma.

Zilvar

19. července 2007 v 9:53 Skrytá
Jméno : Zilvar
Druh : želva čtyřprstá ( stepní )
Věk : 8 měsíců.
Oblíbené jídlo : zelenina,granule,ovoce
Jeho majitelkou je Arma.