Emydoidea blandingi - želva ontarijská

1. srpna 2007 v 8:39
Karapax je klenutější, většinou protáhlý, černý, s četnými malými světle žlutými skvrnami. Plastron je svštle žlutý s velkými skvrnami na vnějších a zadních částech každého štítku. Hlava je válcovitá, tmavohnědá, nebo černá, žlutě tečkovaná. Krk je dlouhý, brada jasně žlutá. Hprní čelist široká, oči červenohnědé. Ocas dlouhý a u kořene tlustý.
Způsobem života se moc neliší od želvy bahenní. Na rozdíl od ní se želva ontarijská více zdržuje na souši. Ráda se toulá po polích a lesích, obvykle blízko rybníku nebo řek.
Jí ryby, čolky, žáby, vodní hmyz, měkkýše, vajíčka krabů, perloočky, zelenou potravu (hlávkový salát), nitěnky, larvy komárů.
Páří se za teplých jarních nocí. V červnu až v červenci samice kladou do důlku hlubokého 15 - 15 cm vejce. V sezóně muhou mít i dvě snůšky.Mláďata se líhnou na podzim nebo následujícího jara. Jsou černá, se světlým lemem na plastronu.
Vejce i mláďata tohoto druhu želvy jsou na souši ohrožována savci a ptáky, ve vodě dravými rybami.
Přezimuje zahrabaná v bahně vod.
Tento druh se v zajetí chová vzácněji. Umísťujeme ji do akvaterária s nižžší teplotou vody (21°C). Idální je chovat je v jezírkách, protože jsou velmi odolné vůči chladnu a často je můžeme vidět plavat pod ledem.
Odchov byl úspěšný v Kanadě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama